Top-Spin
Platforma: PC (původně Xbox)
Typ hry: Sport
Minimální konfigurace: CPU 800MHz, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium III 1.0 Ghz, 256 MB RAM, Nvidia Geforce 3 (64Mb) nebo ATI Radeon 8500 (64Mb)
Testovací konfigurace: CPU 2,0GHz, 512 MB RAM, 128 MB grafická karta
Výrobce: PAM Development (www.pamdev.com)
Distributor: Atari (www.atari.com)
Distribuce v ČR: Seven M (www.sevenm.cz)
Homepage: http://www.pamdev.com/
Tenis je velmi problematickým herním žánrem. V televizi se na něj dívají miliony diváků a i v reálu je velmi vyhledáván, ovšem co do počtu kvalitních počítačových zpracování je na tom podstatně hůře. Jó konzolisté, těm je hej, mají svých tenisových simulací do sytosti. Jenže co my, majitelé u nás ještě pořád oblíbenějších počítačů? Až doposud jsme byli odkázáni na několik málo sérií, které se většinou jako sportovní simulace jen tvářily a ve skutečnosti se jednalo o čistokrevné arkády. Věřte, že použití minulého času nebylo náhodné…
Zelená je tráva, tenis to je hra * Souboj generací – Hingisová verus Demetieva * Antuka mi vždy byla tak nějak nejbližší
Tenisové hvězdy V Top Spinu si můžete vyzkoušet, jaké to je být tenisovou „star“. Na výběr máte hned ze šestnácti:
|
Návrat krále
Na vytvoření kvalitní simulace tenisu aby člověk pohledal někoho povolanějšího než Atari. Hned jejich první titul, legendární Pong, byl jednou z prvních automatových her vůbec. Výraznějšího úspěchu se však dočkal až na prehistorických konzolích, kde rovněž slavil prim. Pong slavil úspěchy hlavně díky svému jednoduchému námětu; dva hráči, dvě rakety, míček… Podobnost s tenisem je nepřehlédnutelná, a tak můžeme s trochou nadsázky prohlásit, že se jedná o první počítačově zpracovaný tenis. Jenže od vydání Pongu uplynulo neuvěřitelných dvaatřicet let a nyní je tu jeho „nástupce“ jménem Top Spin. Pojďme se spolu podívat, jak v Atari zúročili své více jak třicetileté zkušenosti.
Hned na začátek vám docela nezvykle řeknu, ať se podíváte na závěrečné hodnocení… (hotovo?)… A tím se dostáváme k meritu věci. Určitě vám vrtá hlavou, jak mohla tato nenápadná tenisová simulace obdržet celých „devět z deseti“, když jste o ní doposud neměli tu možnost ani pořádně slyšet, ne?
Odpověď je vcelku prostá – Top Spin je prostě dobrý. Víc než dobrý… Vynikající, skvělý, bezkonkurenční a aby těch superlativů nebylo málo, tak rovnou dodám, že jedná o nejlepší tenis na počítačích vůbec. Ukamenujte mě, nenáviďte mě, ale proti mým argumentům stejně neobstojíte. Vždyť jsme na počítačích ještě neměli možnost okusit pořádnou tenisovou simulaci; trapné pokusy jako Next Generation Tennis opravdu počítat nemůžeme. Alespoň částečného uspokojení oprávněných požadavků na kvalitní tenisovou simulaci se nám sice dostalo prostřednictvím dvou dílů Tennis Masters, ale toť vše. Tenisová éra se na počítačích asi bude muset začít dělit na dvě epochy – před a po Top Spinu. Je zajímavé, že všem počítačovým sériím vytřela zrak konzolová předělávka. ;-)
Začátek nové éry
Konec tedy smutkům, báječný tenis je tady. Musím se přiznat, že když jsem se dozvěděl, že dostanu na testování údajně „nejlepší tenis na PC všech dob“, nemohl jsem spát. Nespal jsem týden, nespal jsem ani ten druhý - a pak konečně přišla ta vytoužená chvíle. Nevím proč, dokonce ani jak, ale týden mě nikdo nemohl vyrušit, dehydrovaný jsem spal u počítače a nebyl schopen si dojít pro jídlo. Nebyl jsem schopen ničeho, tedy krom základních lidských potřeb, které tady ovšem nehodlám blíže rozebírat ;-) To jen tak pro informaci, abyste si dokázali udělat představu o návykové hratelnosti…
Beton, ten mám rád, je to můj kamarád * Jde se na věc * Tohle bude aut :-(
Jako Lleyton Hewitt jsem nedaroval nikomu ani píď kurtu zadarmo, bil se o každičký míček a sklizené plody ovoce byly tááák sladké. Mým tajným snem totiž vždy bylo vyhrát alespoň jeden Grand Slam (no nejsem skromný?) a nyní už vím, že to během mé – před pěti lety slibně vypadající – tenisové kariéry nebude. Takto jsem mou touhu alespoň opil rohlíkem a řeknu vám, že ani cesta k virtuální zlaté míse není jednoduchá!
Základním módem je kariéra, v níž budete se svým hráčem procházet sezónu za sezónou a postupně se prodírat až na pomyslný tenisový Olymp. Nemyslete si, že začnete hned jako světová hvězda. Vše má svůj čas a správná star zraje i několik (desítek) let. Svého svěřence si musíte na začátek vytvořit. Hra disponuje opravdu unikátním systémem, za který by se nemuselo stydět ani pořádné RPGčko. Kromě hlavních fyzických rysů postavy, obličeje a barvy pleti si dokonce můžete vybrat i zemi původu. Pak už jen svou postavu pojmenujete a vyberete vhodné oblečení. Na výběr máte z nepřeberného množství různých šatů i doplňků, autoři zašli i do takových detailů, jako jsou náušnice… Dále je nutné předdefinovat i herní vlastnosti, jež se skládají ze čtyř důležitých složek; servis, forehand, backhand a volej. Dokonce si můžete vybrat, jestli budete hrát backhand jednoruč a nebo oběma rukama. Na závěr už jen zbývá vybrat charakter hráče, nímž se budete řídit – obranný, útočný nebo technický - a hurá do světa!
Obletíme svět…
Poté, co „se vytvoříte“, jste automaticky vrženi na mapu světa, která je rozdělena na šest sektorů; Evropu, Severní a Jižní Ameriku, Afriku, Asii a Oceánii. Každá část světa je zcela unikátní a nacházejí se v ní jiná lákadla. Nerad bych vám prozradil podrobnosti, ale generálně se dá říct, že všude najdeme ojedinělou sportovní značku, obchody, oblečení, ale krom toho i trenéry. Právě trenéři se postarají o váš rychlý vzestup, je tedy nutno dát pozor na jejich správný výběr. Zároveň ne každý trenér je dobrý na všechno, a tak si podle něj budete muset vybrat i své zaměření.
Vytrvalým tréninkem a úspěchy na turnajích můžete v každém ze čtyř výše zmíněných odvětví dosáhnout až pěti výkonnostních bodů. Ovšem celkově na svém kontě můžete zahřívat maximálně čtrnáct bodíků. Samozřejmě je možné stát se téměř dokonalým, ale pakliže dáte přednost tréninku před turnajovou štrekou, asi kýžené ovoce nesklidíte. Na hráčovu psychiku se může negativně projevit i cestování. Věřte mi, mít jednoho trenéra na Floridě a druhého v Tokiu není zrovna pohodlné.
„Jéé, to musí jít fakt přes síť? To mi nikdo neřekl…“ * Znovu ta hloupá blondýna * O čem ten pán asi může s diváky diskutovat?
NVidia versus ATI
Skvělé grafické zpracování
má však jedno velké ALE. Pokud si pozorně přečtete přiložený read me
soubor, zjistíte, že hra není kompatibilní s grafickými kartami ATI.
Tedy ne doslova, na všech kartách této značky by měla podle dokumentu
hra „jít alespoň spustit“. Pouhým spuštěním ale nemáte ani zdaleka
vyhráno; Radeony mají totiž tendenci vykreslovat nesmyslné čáry a
nehezky prosvicovat postavy, příjemné není ani časté sekání. V dnešní
době, kdy je většina počítačů vybavena právě kartami značky ATI Radeon
je to přinejmenším úsměvné, v závěrečném hodnocení však tuto
„maličkost“ přehlédnout nemůžeme.
Špinavý až po uši
Se základními pravidly tenisu jste se jistě všichni už někdy setkali. Jako v každém sportu jde v základu o jediné - dostat soupeře na kolena. A to doslova, ač je tenis nazýván „bílým sportem“, opravdu bílá nezůstane po náročném zápase na hráčích ani nitka. To máte skok sem, skok tam - a ona i taková obyčejná tráva barví neuvěřitelným způsobem. Ostatně, tohle vám potvrdí každé malé dítě (případně jeho rodič). Díkybohu tentokrát je tomu tak i ve virtuálním světě. K technickému zpracování hry nelze říct nic lepšího, než že je dokonalé. Animacím nechybí nádech skutečnosti a díky své plynulosti vypadají uvěřitelně. Sluníčko dokonce sem tam hodí nějaký ten odlesk, což jen završuje už tak vynikající atmosféru.Hráči rovněž nejsou roboti a při bližším pozorování si na nich můžete povšimnout i únavy. Samozřejmostí jsou i skutečnosti se blížící obličeje známých hvězd.
Během hraní se budete muset opravdu chovat jako profesionální hráči, časté střídání povrchů a prostředí normálnímu člověku asi nedělá dobře, ale tenista si v něm doslova libuje. Každý týden na jiném turnaji, s jinými lidmi, na jiném terénu, v jiné nadmořské výšce a dost možná i na jiném kontinentu. Na první pohled pohodový život za tučné bonusy z výher, jenže za penězi a vším tím cestováním a zdánlivě skvělým životem stojí roky a roky dřiny, stovky propocených triček a prošlapaných botasek. Ve virtuální skutečnosti je to velmi podobné. Míčky se reálně odráží dle toho, na jakém povrchu momentálně hrajete a příjemné jsou i různé další bonusy. Ty jsou ale často obtížně postřehnutelné; třeba v Africe uslyšet v klokotu velkoměsta a ruchu diváků tamtamy je přímo heroický výkon.
Servis, volej, smeč
Hra vám může krom čtyř základních (forehand, backhand, volej, servis) úderů nabídnout i nějaké speciální, které jsou ovšem mnohem těžší na zahrání a málokdy se povedou. Ovšem výsledek stojí za to. Smeč ze základní čáry patří ke královským úderům, stejně jako elegantní zkrácení či přenesení hry z jedné strany na druhou. I při servisu je možné zariskovat a při držení „risk“ tlačítka se může rychlostní ukazatel vyšplhat až k 240km/h!
Počítačoví protihráči jsou zpracováni výtečně. Rozdíly mezi jednotlivými obtížnostmi jsou patrné již na první pohled. Mohu vám garantovat, že jak se budete zlepšovat vy a zvyšovat si obtížnost se budou zlepšovat i počítačoví soupeři a počítač vám postupně přestane nadržovat. Vyhrát rozhodně není lehké, na druhou stranu ani příliš těžké; prostě zlatá střední cesta. K hratelnosti už asi není co dodat, lepší už to prostě být nemůže. A i kdyby bylo, zas bych se jen zbytečně rozplýval…
Dá se hrát i efektně * Pro to, abyste bydleli tady, se budete muset pořádně ohánět * Tak kam poletíme dneska?
Nyní je vám tedy už jasné, že hlavním hnacím motorem vpřed vám nebude pouze zlepšování se, ale především turnajové dotace. Pojďme se tedy podívat, jak a kde se dají peníze vydělat. Nejslabší třídou je okruh Minor Pro, který nemá problém vyhrát levou zadní i vysoce podprůměrný hráč; na druhou stranu u milionových Grand Slamů se zapotí i opravdový mistr. Celkově se můžete těšit na čtyřiadvacet turnajů, z nichž většinu tvoří ty aktuální, na něž se podařilo sehnat licenci.
Na vašich úspěších záleží i zájem sponzorů. Vyhraný Grand Slam vám může napomoci k propagaci jedné z předních světových značek. Ve hře jsou přítomny všechny nejznámější; Adidas, Prince, Yonex, Reebok či Wilson. Top Spin má licenci snad na všechno a kromě vymyšlených hráčů v nižších výkonostních třídách se dočkáte i borců z předních světových míst. Nyní už jsou někteří spíše v domově důchodců, než na kurtě, ale kdo by neznal Martinu Hingisovou či Annu Kurnikovovou? Současnou generaci zastupuje například Australan Lleyton Hewitt a slovenská kráska Daniela Hantuchová.
Ve dvou se to lépe táhne
Pokud jsem o hře pro jednoho prohlásil, že je skvělá, nevím, co říct o multiplayeru. Ten nejenže singlovou část překonává, ale je vůbec tou nejzábavnější součástí celé hry. Právě až na živém protivníkovi doopravdy poznáte, jak jste na tom herně. Ve virtuálním světě nikdy nebyl problém míček doběhnout, i zde občas hráči létají, místo aby běhali, ale šlo spíše o to „jak“ a „kam“. Vždy záleželo spíše na správném umístění než na razanci úderu. Právě ve hře po internetu či LAN nabývá hraní opravdových rozměrů a místy je zajímavé sledovat, jak na tom kolega je. Ono se velmi rychle dá rozeznat, kdo již nějaký ten pátek trénuje a kdo zahálí. Fint je neuvěřitelně mnoho, a to nejen co do vlastního ovládání, ale i do taktiky. Tzn. že již brzy poznáte, že je lepší trávit víc času u sítě než na základní čáře. Samozřejmě, existuje i velká pravděpodobnost, že vás soupeř díky „risk“ tlačítku efektně prohodí, ale není to pravidlem. To hru ještě více přibližuje skutečnosti, v níž je to velmi podobné.
Světlé stránky hry |
|
Temné stránky hry |
|
Bohužel mezi všemi těmi skvělými věcmi jsem málem zapomněl na
zvuky a hudbu. Upřímně řečeno na tomto poli jsem byl mírně zklamán,
hudba nic zásadního nenabídne a po chvilce spíš naopak otravuje. Se
zvuky to je krapet lepší, možná už jen proto, že vás provází během
celého hraní. Nevím jak vám, ale mě se to „pink … pink …. pink“ nikdy
neoposlouchá.
Konec dobrý, všechno dobré
Přiznám se, že ze závěrečných řádků mám vždy největší strach. Zatratit nebo vychválit? Doporučit či nedoporučit? Většinou podobné problémy skutečně mívám, ale vzhledem k tomu, že jste v předchozích slovech asi jen ztěží mohli najít něco negativního (tedy krom oné iritující věci s grafickými kartami, kterou ovšem já jako šťastný majitel karty Nvidia ignoruji ;), je verdikt jasný. Top Spin je prostě nejlepší a i kdybyste se sebevíc snažili, konkurenceschopného soupeře mu nenajdete. Holt se musíme od konzolistů učit, jak má taková správná tenisová simulace vypadat.
Grafika: 9/10
Hratelnost: 9/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Multiplayer: 9/10
Bezkonkurenčně nejlepší tenis na počítačích všech dob! Více snad ani netřeba dodávat…
Celkové hodnocení: 9/10